Dlouho jsem nemohla mít děti. Měla jsem skvělou práci, s přítelem jsme netrpěli nedostatkem peněz, žili jsme blízko Kladna a zdálo se, že nám nic nechybí. Jen jedno – dítě. Roky se nedařilo a já už se smiřovala s tím, že to tak zůstane.

Začala jsem chodit k Shahidovi. První setkání si pamatuji dodnes – řekl mi, že se nemusím bát, a s úsměvem dodal: „Tak pojďme začít pracovat.“ Věděla jsem, že se věnuje i čtení z dlaní, ale hlavně jsem cítila jeho lidskost. Nebyl to jen terapeut – choval se ke mně jako laskavý starší bratr, někdy jako ochranitelský otec.

Během terapie se stalo něco neuvěřitelného – po několika měsících jsem otěhotněla. Dnes mám dvě krásné dcery a každý den si uvědomuji, jak velký dar jsem dostala. Můj přítel chodil k Shahidovi také a dodnes oba cítíme, že to nebyla jen terapie, ale cesta, která nás naučila být silnější a vděčnější.

Děkuji – i když vím, že ta slova nikdy nedokážou vyjádřit, co pro nás znamená. Možná právě tento příběh dá naději dalším ženám, které si myslí, že už není šance.

— Veronika