Dlouho jsem nemohla mít děti. Měla jsem skvělou práci, s přítelem jsme netrpěli nedostatkem peněz, žili jsme blízko Kladna a zdálo se, že nám nic nechybí. Jen jedno – dítě. Roky se nedařilo a já už se smiřovala s tím, že to tak zůstane.
Začala jsem chodit k Shahidovi. První setkání si pamatuji dodnes – řeklMěla jsem se vdávat. Všechno bylo připravené – a pak přišla tragédie. Můj snoubenec zemřel pár dní před svatbou. Byla jsem v šoku, ztracená, úplně bez smyslu života.
Někdo mi řekl: „Běž za Shahidem.“ Nevěděla jsem, co čekat, ale šla jsem. Dodnes slyším jeho první slova: „A co dítě?“ Byla jsem tehdy sama a ta věta mě spíš rozzlobila. Nedokázala jsem si představit, že bych někdy ještě mohla být matkou.
Ale něco se změnilo. Jeho slova ve mně zůstala a v následujících měsících se stalo něco, co bych nikdy nečekala. Potkala jsem skvělého muže, náš vztah byl od začátku čistý a plný respektu. A brzy nato jsem otěhotněla. Dnes mám krásného syna, který je pro mě skutečným důkazem toho, že i v té nejtemnější chvíli může přijít nový začátek.
Shahid mi dal nejen terapii, ale i naději, která se proměnila v realitu. Je to nejlaskavější a nejčistší člověk, jakého jsem kdy poznala.
— Markéta